S K O N Č Í  T O  Ú S T A 

​

Z experimentální poezie 60. let. Na hranici nesmyslu, abstrakce a metafyziky. Mezi slovy, slovy a zase slovy se rýsuje jediné řešení: ticho.

​

​Autorský divadelní projekt vychází především z antologií Experimentální poezie a Vrh kostek, (které byly sestaveny a z velké části přeloženy Josef Hiršalem a Bohumilou Grögerovou) a osciluje mezi pohybovým, hudebním a výtvarným divadlem. S využitím textů, zvuků, objektů i světel je zde vytvořena specifická 3D krajina řeči, v níž se mísí hravost, nonsens a zároveň smysl, který stále uniká. Slova (i lidé) mizí před očima a opět se vynořují v nečekaných souvislostech, slepé stopy odvádějí pozornost a stále neodbytněji se prosazuje otázka: jak se (ne)ztratit v labyrintu řeči?

Ve výběru ze zmíněných antologií postupně vykrystalizovaly texty, které nejsou samoúčelnou verbální či logickou hříčkou; které neodkazují jen samy k sobě a ke své formě, ale ještě k něčemu jinému. Díky tomu obsahují určité tajemství. Tak jako autoři textů vytrhávají slova z řádků a písmena ze slov, užívá se tu i předmět nespojitě s jeho prvořadou funkcí (slovo jako slovo, předmět jako předmět). Podobně obnaženou přítomnost předmětu jako takového používá ve svých vykloubených minutových sochách Erwin Wurm nebo ve svých instalacích Ján Mančuška.

​

PREMIÉRA: 22. října 2016 , Divadlo Disk

AUTORSKÝ TÝM: Jiří Adámek, Klára Hutečková, Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková